F7DIMUNB - Metody určování nejistot bioměření

Cílem předmětu je seznámit studenty s využíváním metrologie a certifikace u zdravotnické techniky a se související legislativou.

Standardně probíhá výuka kontaktní formou a předmět je zakončen ústní zkouškou, které předchází písemná příprava. V případě, že počet studentů je menší než 5, může výuka probíhat v podobě řízeného samostudia s pravidelnými konzultacemi. Dále je požadováno vypracování písemné studie studentem na zadané téma z oboru. Podmínkou pro připuštění ke zkoušce je absolvování dvou laboratorních cvičení (doloženo protokolem podepsaným studentem, vedoucím cvičení a garantem předmětu). Protokoly budou archivovány v referátu pro doktorské studium.

1.Zákon o metrologii. Národní metrologický systém. Soustava právních a technických předpisů, vymezujících postavení orgánů státní správy a dalších subjektů a mezi subjekty vyrábějícími, opravujícími a montujícími měřidla a uživateli měřidel.

2.Systém jako komplex technických prostředků a zařízení. Základní oblasti působnosti systému: fundamentální metrologie (soustava měřicích jednotek a státní etalony), legální metrologie (zabezpečení jednotnosti a správnost měření v regulované sféře podle platné právní úpravy), průmyslová metrologie, zaměřená na obsluhu měřidel v průmyslu, zajišťující předpoklady pro dosažení vysoké jakosti výrobků a služeb v širokém oboru měření a zkoušení.

3.Globální metrologický systém. Mezinárodní spolupráce: Metrická konvence, EUROMET, MRA, OIML, WELMEC.

4.Zdravotnická technika a metrologie.

5.Direktivy EU vztahující se k určeným měřidlům. Mezinárodní dokumenty a technické normy vztahující se k metrologii zdravotnické techniky. Certifikace zdravotnické techniky.

6.Používaní nejistot a souvislosti s mezinárodními předpisy. Chyby bioměření. Nejistoty bioměření, typy nejistot.

7.Statistická východiska při určování nejistot. Intervaly spolehlivosti.

8.Vyhodnocení standardních nejistot vstupní veličiny metodou typu A a metodou typu B. Stanovení standardních nejistot při přímém měření, zákony šíření nejistot.

9.Nejistoty kombinované a rozšířené, zdroje nejistot. Postupy určování standardních nejistot při nepřímých měřeních.

10.Kovariance při určování výsledných nejistot, příklady zdrojů korelací v návaznosti na zdroje nejistot.

1. Modely měření na biosystémech (EKG, EEG, EMG)

2. Nejistoty při kalibraci a ověřování měřidel (měření tlak – přímé a nepřímé metody).

Cílem předmětu je seznámit studenty s využíváním metrologie a certifikace u zdravotnické techniky a se související legislativou.

Povinné:

[1] Guide to the Expression of Uncertainty of Measurements, ISO, Ženeva, 1993.

[2] Bucher, Jay L. The metrology handbook. 2nd ed. Milwauke, Wis.: ASQ Quality Press, 2012. ISBN 978-0873898386.

Doporučené:

[1] PALENČÁR, R. - VDOLEČEK, F. - HALAJ, M.: Nejistoty v měření I až V, soubor článků v časopise AUTOMA, č. 7-8/2001, č. 10/2001, č. 12/2001, č. 4/2002 a č. 5/2002.

[2] IEC 60359:2001; „Electrical and electronic measurement equipment - Expression of performance“.

[3] ČSN EN 60359 „Elektrická a elektronická měřicí zařízení - vyjadřování vlastností“; ČSNI 2003.

Modul C a D