Kód | Zakončení | Kredity | Rozsah | Jazyk výuky |
---|---|---|---|---|
17PBZFA2 | Z,ZK | 3 | 2P+2C | česky |
Předmět je zaměřen na integraci klasických oborů anatomie - systematické anatomie a anatomie řezů a krajin lidského těla. Předmět slouží k pochopení vztahů mezi stavbou, funkcí a možnostmi klinického vyšetření lidského organismu. Seminární výuka je úzce vázána na témata přednášek a propojena s praktickými cvičeními. Je zaměřena výrazně topograficky a akcentuje praktické vyhledávání a projekci orgánů a nervově cévních svazků. Samozřejmostí je využití moderních multimediálních programů (např. Vernier, Visible project a další). Po stránce teoretické i praktické bude hlavní důraz kladen na uložení a vztahy životně důležitých struktur se kterými přichází do styku pracovník orientovaný na poskytnutí první pomoci.
Požadavky zápočtu
1. Prezence na 80 % praktických cvičení. Absence (do 20 %, tj. 3 absence za semestr) musí být nahrazeny s jinou paralelkou probírající stejné téma (případně dle dohody s vyučujícím). Nemoc doložená pracovní neschopností nebo zprávou lékaře je považována za absenci a musí být nahrazena s jinou paralelkou (případně dle dohody s vyučujícím). Pokud student nebude připraven dle požadavků vyučujícího, které byly deklarovány v dostatečném předstihu, nebude mu účast na daném cvičení umožněna a bude se muset zúčastnit cvičení s jinou paralelkou dle domluvy s vyučujícím. Nebude umožněna účast na cvičení, pokud se student dostaví pozdě na zahájení výuky, což by znemožnilo jeho plnohodnotné zapojení do průběhu výuky, anebo to narušilo výuku celé skupiny.
2. Úspěšné absolvování všech průběžných kontrol znalostí ověřovaných písemným nebo ústním zkoušením. Minimální počet správných odpovědí u jednotlivých průběžných zkoušení je stanoven na 50 %. Průběžné kontroly znalostí se provádí jenom jednou. Oprava průběžného zkoušení je povolena pouze v případě, kdy student má pouze u jednoho z testů počet bodů menší, než 50 %. Oprava průběžného zkoušení se provádí na hodině určené vyučujícím (zpravidla se jedná o 12. nebo 13. výukový týden).
3. Úspěšné absolvování závěrečného zápočtového testu, který obsahuje 20 otázek. Pro udělení zápočtu musí mít student 60 % správných odpovědí. Závěrečný zápočtový test je doplněn ústním zkoušením při získání počtu bodů v rozmezí 45 - 59 %. Závěrečný zápočtový test se píše pouze jednou bez možnosti opravy. Závěrečný zápočtový test nepíše student, který se aktivně podílel na výuce v průběhu semestru, má splněny požadavky č. 1 a 2, a má průměr z průběžných testů více než 80 %.
Požadavky zkoušky
1. Udělený zápočet z praktických cvičení.
2. Prokázání znalosti testem (test obsahuje 30 otázek). Úspěšnost testu minimálně 80 % (24 bodů z 30). Testový výsledek horší než 22 bodů je hodnocen automaticky jako neprospěl. Výsledek testu 23 bodů je doplněn ústní zkouškou s možností získání známky E (ústní dozkoušení se provádí pouze v den konání zkoušky na žádost studenta, který získal 23 bodů; čas zkoušení stanovuje zkoušející). Výsledek zkoušky 24 a více bodů je hodnocen stupněm od A do E a není doplněn ústní zkouškou.
Zkouškový test se provádí na počítači v systému Moodle ČVUT v Praze. V případě poruchy internetu, přerušení dodávky elektřiny nebo z důvodů nedostatečné kvalifikace nahrazujícího zkoušejícího bude počítačový test nahrazen testem v tištěné podobě se zachováním všech časových a jiných podmínek zkoušky (ústní dozkoušení studentů, kteří získali 23 body se bude provádět až po vyhodnocení úspěšnosti a může proběhnout v den zkoušení nebo v následujících dvou pracovních dnech).
3. Testy nejsou zveřejněny a nejsou po zkoušce poskytovány studentům, ale výsledky jsou konzultovány.
4. Interval mezi pokusy je minimálně 7-denní.
1. Oběhový systém. Stavba srdce. Řídící mechanismy oběhového systému, mechanismy řízení srdeční činnosti (minutový srdeční výdej, řízení srdeční frekvence, řízení tepového objemu). Doporučené experimentální úlohy: Analýza srdce pomocí EKG
2. Oběhový systém. Stavba cév. Hemodynamika krevního oběhu (krev, viskozita krve, faktory ovlivňující viskositu krve), arteriální tlak a jeho řízení. Praktikum (Vernier). Doporučené experimentální úlohy: Tepová frekvence a tělesná námaha; Reakce tepové frekvence na zpětnou vazbu baroreceptorů; Krevní tlak a tělesná námaha
3. Mízní soustava. Stavba. Princip fungování. Mikrocirkulace a výměna látek mezi krevním řečištěm a tkáněmi organismu, tvorba mízy. Transport mízy.
4. Vylučovací systém. Stavba. Anatomie ledvin, renální cirkulace, inervace ledvin. Základní procesy tvorby moči (glomerulární filtrace, tubulární procesy). Vývodné cesty močové: jejich stavba a funkce. Pohlavní rozdíly ve stavbě vylučovacího systému. Definitivní moč a její charakteristiky.
5. Pohlavní systém. Pohlavní diferenciace. Stavba pohlavního systému muže. Stavba pohlavního systému ženy. Tvorba pohlavních buněk, produkce pohlavních hormonů (a jejich funkce). Ovariální cyklus. Menstruační cyklus.
6. Nervový systém. Organizace a funkce CNS. Vnitřní prostředí CNS (hematoencefalická bariéra, mozkomíšní mok, jeho tvorba, transport a funkce). Neuroglie. Motorický nervový systém. Spinální mícha (stavba, reflexy).
7. Nervový systém. Motorický systém. Mozkový kmen (stavba, reflexy). Mozeček (stavba, reflexy). Bazální ganglia (stavba, reflexy). Mozková kůra (stavba, rexlexy). Fyziologie řízení pohybu.
8. Senzorický nervový systém. Receptory. Kožní čití, vnímání pohybu a polohy. Zrak, sluch, chuť, čich. Bolest. Autonomní nervový systém. Mozkový kmen, hypotalamus. Periferní oddíly: sympatikus a parasympatikus.
9. Kůže a kožní orgány. Žlázy s vnitřní sekrecí. Stavba a funkce jednotlivých žláz s vnitřní sekrecí. Obecné mechanismy humorální regulace.
1. Oběhový systém. Stavba srdce. Řídící mechanismy oběhového systému, mechanismy řízení srdeční činnosti (minutový srdeční výdej, řízení srdeční frekvence, řízení tepového objemu). Doporučené experimentální úlohy: Analýza srdce pomocí EKG
2. Oběhový systém. Stavba cév. Hemodynamika krevního oběhu (krev, viskozita krve, faktory ovlivňující viskositu krve), arteriální tlak a jeho řízení. Praktikum (Vernier). Doporučené experimentální úlohy: Tepová frekvence a tělesná námaha; Reakce tepové frekvence na zpětnou vazbu baroreceptorů; Krevní tlak a tělesná námaha
3. Mízní soustava. Stavba. Princip fungování. Mikrocirkulace a výměna látek mezi krevním řečištěm a tkáněmi organismu, tvorba mízy. Transport mízy.
4. Vylučovací systém. Stavba. Anatomie ledvin, renální cirkulace, inervace ledvin. Základní procesy tvorby moči (glomerulární filtrace, tubulární procesy). Vývodné cesty močové: jejich stavba a funkce. Pohlavní rozdíly ve stavbě vylučovacího systému. Definitivní moč a její charakteristiky.
5. Pohlavní systém. Pohlavní diferenciace. Stavba pohlavního systému muže. Stavba pohlavního systému ženy. Tvorba pohlavních buněk, produkce pohlavních hormonů (a jejich funkce). Ovariální cyklus. Menstruační cyklus.
6. Nervový systém. Organizace a funkce CNS. Vnitřní prostředí CNS (hematoencefalická bariéra, mozkomíšní mok, jeho tvorba, transport a funkce). Neuroglie. Motorický nervový systém. Spinální mícha (stavba, reflexy).
7. Nervový systém. Motorický systém. Mozkový kmen (stavba, reflexy). Mozeček (stavba, reflexy). Bazální ganglia (stavba, reflexy). Mozková kůra (stavba, rexlexy). Fyziologie řízení pohybu.
8. Senzorický nervový systém. Receptory. Kožní čití, vnímání pohybu a polohy. Zrak, sluch, chuť, čich. Bolest. Autonomní nervový systém. Mozkový kmen, hypotalamus. Periferní oddíly: sympatikus a parasympatikus.
9. Kůže a kožní orgány. Žlázy s vnitřní sekrecí. Stavba a funkce jednotlivých žláz s vnitřní sekrecí. Obecné mechanismy humorální regulace.
10. Konzultace, zápočet
Cílem předmětu je studentům podat ucelený přehled týkající se vztahů mezi stavbou, funkcí a možnostmi klinického vyšetření lidského organismu.
Výuka předmětu je zaměřena výrazně topograficky a akcentuje praktické vyhledávání a projekci orgánů a nervově cévních svazků. Hlavní důraz je kladen na uložení a vztahy životně důležitých struktur, se kterými přichází do styku pracovník orientovaný na poskytnutí první pomoci.
Povinná literatura:
1. Dylevský, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4.
2. Rokyta, Richard a kol. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. 2., přeprac. vyd. Praha: ISV, 2008. 426 s. ISBN 978-80-86642-48-2.
3. Silbernagl S. a A. Despopoulos. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha: Grada, 2004, 436 s.. ISBN 80-247-0630-X.
4. Mourek J. Fyziologie: Učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 2. vyd. Praha: Grada, 2012, 224 s.. ISBN 978-80-247-3918-2.
Doporučená literatura:
1. Trojan, Stanislav a kol. Lékařská fyziologie. Vyd. 4., přeprac. a dopl. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5.
2. Čihák R. Anatomie 2. 3. vyd. Praha: Grada, 2013, 512 s. ISBN 80-247-0143-X.
3. Čihák R. Anatomie 3. 3. vyd. Praha: Grada, 2016, 832 s. ISBN: 978-80-247-5636-3.
Příloha | Velikost |
---|---|
![]() | 6.27 MB |
![]() | 2.26 MB |
![]() | 1.41 MB |
![]() | 3 MB |
![]() | 1.27 MB |
![]() | 1.14 MB |
![]() | 1.9 MB |
Příloha | Velikost |
---|---|
![]() | 354.43 KB |
![]() | 401.18 KB |
![]() | 386.42 KB |
![]() | 379.87 KB |
![]() | 300.71 KB |
![]() | 665.77 KB |
Příloha | Velikost |
---|---|
![]() | 136.09 KB |